Gustav Frištenský se narodil v Kamhájku (Křečhoři) u Kolína
v Čechách v roce 1879. Bylo to prý původně neduživé dítě,
ale právě proto mu rodiče věnovali tolik péče, a sílu získával tvrdou prací. Jako malý oral na poli, ve dvanácti zvedl půlmetrákový pytel, začal se učit kovářem, ale nakonec skončil u řezničiny. To už v sobě mladý Gustav objevil touhu rozvíjet vlastní sílu. Podomácku si vyrobil ze dvou kamenů a tyče první činku. Začal se věnoval vzpírání a později zápasení, stejně jako jeho tři další sourozenci. Protože se dostavoval úspěch za úspěchem, začal se místo řeznického tovaryšství v Brně stále více věnovat řeckořímskému zápasu a objevovat se na veřejnosti. Zápasil napřed v těžkoatletickém klubu Hellas, ale postupoval rychle po žebříčku amatérů.
V roce 1900 poprvé triumfoval v Praze, v roce 1901 se stal mistrem Moravy a o rok později mistrem Rakouska-Uherska. V témže roce se seznamuje s estonským mistrem světa Jiřím Lurichem, který ho své do tréningového tábora k sobě do Rigy a vyjednává mu výcvikový pobyt u vynikajícího Němce Eberleho.
To vše bylo předzvěstí slavného devátého červnového dne roku 1903 v hale Rotterdamského divadla.
Evropský šampionát zápasníků vrcholí. Ze 120 přihlášených borců zůstávají tři neporažení, mezi nimi čtyřiadvacetiletý český mistr Gustav Frištenský. Prvního "finálového" soupeře, 115 kg vážícího Němce Karola Hocha, pokládá na lopatky v 15. minutě. Němce vzápětí dostává na lopatky i Dán Heinrich Eggenberg – dokonce v polovičním čase. V pět hodin ráno přichází vrchol... Patnáct minut nemá v souboji Frištenský-Eggenberg nikdo navrch.
Pak jsou tu lopatkové pokusy našeho zápasníka. První stačí ještě zkušenější Dán odvrátit, ale podruhé už Frištenského ramena drtí soupeřova záda k žíněnce.
Gustav Frištenský se stává mistrem Evropy v zápase.
Odměnou za titul, podepřený tisíci amatérskými zápasy bez prohry, je nezaměstnanost, Frištenský dostává vyhazov z práce a přechází k profesionálům. Přišli další tisíce střetnutí na profesinálním turné v Rusku, ale i v Americe. V roce 1913 objevuje Fryštenský v severní Americe "volný styl" zvaný catch as catch can (chyť, jak můžeš), zápasí uspěšně v Bostonu, New Yorku a Chicagu, kde před zraky čtyř tisíc diváků poráží slavného Amerikuse. Tamní list EXAMINEN píše: "Americus, bezpochyby nejlepší americký zápasník – s vyjímkou Gotche – byl dítětem v rukou neznámého cizince..." V New Yorku, ve slavné Medison Square Garden poráží
Frištenský i svého učitele Luricha, když ho v patnáctiminutovém prodloužení pokládá po pěti minutách na lopatky.
Úspěšný zápasník působil i v cirkusech, včetně známého cirkusu Kludský. Procestoval téměř celý svět, byl obdivován muži i ženami. Do Litovle se Frištenský dostal "za hlasem svého srdce". Zamiloval se totiž a oženil s dcerou sládka zdejšího pivovaru Evou Ellederovou. Manželé si vybudovali v klid ném prostředí u jednoho z ramen řeky Moravy pohodlný rodinný dům, a tak se zde Frištenský usadil v roce 1917 již natrvalo. Jelikož neměli vlastní potomky, věnovali lásku a péči dětem Frištenského sourozenců. I po přestěhování do Litovle si Frištenský stále udržoval kondici, cvičil, nekouřil, nepil a přes již poměrně vysoký věk zápasil. Při další cestě do Ameriky po válce jej v New Yorku sledovalo na žíněnce kolem třiceti tisíc diváků. Vyhrával i mistrovství ČSR a ještě v roce 1929 získal titul profesionálního mistra Evropy. Zvítězil za svůj život ve více než deseti tisících zápasech, málokdy prohrál. Je málo známo, že po první světové válce zakoupil Gustav s bratrem Františkem v Lužici u Šternberka za pozemkové reformy menší tzv. zbytkový statek, který mu ale nacisté po obsazení pohraničí v roce 1938 opět zabrali. Sám Frištenský patřil za okupace k podporovatelům odbojového hnutí, a byl z toho důvodu gestapem zatčen a několik měsíců vězněn. Po roce 1945 Frištenský přestal vystupovat a žil v klidu ve své vile v Litovli. V roce 1956 mu byl udělen tehdejší čestný titul "Zasloužilý mistr sportu".
ObecKřečhoř
